Border kolie pase auta
06.04.2015
Moje bordera pase (loví) auta nebo kola. To je poměrně častý problém majitelů borderek a málokdy se naskytne nějaké řešení, nebo rada k tomuto problému. Ja jsem toto řešila s oběma svýma Borderama - fena u které jsem to, ale začala řešit pozdě už to má hodně zažité a poměrně těžko se to odstraňuje. Zato se psem jsem tento problém stihla podchytit a úspěšně se mi daří s ním chodit v klidu kolem cesty a po městě aniž by byl z aut vystresovaný. Vřele tedy doporučuji, pokud vaše Borderka začíná pást auta (nebo na ně jakkoli jinak reaguje) řešte to hned a nečekejte, až to přejde, protože nepřejde. To co zde píšu lze uplatnit také na nežádoucí pasení dalších pohybujících se věcí – cyklistů, bruslařů, vlaků atd.. Pokusím se tedy vysvětlit, jak to funguje.
Obvyklý problém - pes auto pase - přikrčí se do pasteveckého postoje a zírá na něj, většinou má uši vztyčené (nevnímá nic jiného, ani Nás) v horším případě si až lehá a když je auto nejblíže tak se jej snaží ulovit - vyjede (může cvakat zubama, nebo se za autem prostě rozběhnout) a nebýt toho že jej máme na vodítku tak by skočil autu pod kola.
Příčin může být více, ale u obou mých psů (jeden je submisivní a druhý poměrně sebevědomí) byla hlavní příčina tohoto nežádoucího chování nejistota. Nejistota většinou pramení z nedůvěry k psovodovi. Pes si neví s touto situací rady, psovod mu nedáva žádné pokyny co dělat ani řešení jak se s touto situací vyrovnat a tak hledá nějaký způsob jak se s tímto vyrovnat sám - > Pohybující se věc ho nutí nějak reagovat – hledá model chování a vysílá signály pro komunikaci s danou věcí, ale ta věc nemá žádnou zpětnou reakci (auto jede dál). Borderka, ale jakoby má v hlavě řešení pro tuto situaci (pohybující se věc) - pasení – má pocit, že tímto situaci vyřeší, protože ji to velí instinkt. To, že se něco pohybuje a on není schopný to ovládnout (auto nereaguje na jeho pastevecké signály) v něm vyvolá zmatek. Zmatek začne řešit pokusem o napadení – ulovení. Ve skutečnosti, ale situaci pasením ničeho nedosáhl a uzavírá se v bludném kolečku = podmět (pohyb) – chování (pasení, lov) – řešení (nezastavil, neulovil, ale podmět přesto zmizí) a zůstává zmatek. Při další podobné situaci se jeho chování zhorší. Dlouhodobým opakováním se z toho stane konkrétní vzorec chování, následně podvědomý reflex, zlozvyk. Bohužel pes již dopředu (z minulých situací) ví, že nedosáhne správného výsledku (nezastavil, neulovil), tak se okamžitě dostane do stresu.

Některé z řešení této situace - Protože chování pramení z nejistoty, jakékoli trestání tohoto chování psa opět jenom znejistí, bojí se a vy ho ještě trestáte, to v něm podpoří pouze další nejistotu. Řešením tohoto tedy je že psovi nabídnete jiný způsob jak se s touto situací vyrovnat - co má v této situaci dělat. Obecně řešení znamená, že pes pochopí, že vy máte situaci pod kontrolou, pasením nic nezíská (auto stejně nezastaví) není teda potřeba se s nimi zaobírat a naopak když si aut nebude všímat, může být odměněn. Je tedy potřeba jeho pozornost převést z pohybujícího se auta na něco jiného (na sebe, na hračku, na splnění cviku, na klid)

Jeden z konkrétních způsobů jak to udělat je převést pozornost na hračku a hru. Pro toto by si pes měl umět s Vámi hrát a měla by pro něj být odměna a jeho priorita, tzn. když psovod vytáhne hračku, pes si chce hrát a přetahovat se. Pokud tomu tak není, bude lepší zvolit některou z dalších pro Vás přístupnějších a jednodušších metodik.

Tak tedy jdeme podél cesty a vidíme, že se blíží auto. Ideální pro začátek je upozornit psa slovně, třeba jménem (musí mít vybudovanou reakci na jméno tzn. řeknu jméno - pes na mě koukne) ještě před tím než si auta všimne a začne vůbec tahat nebo pást. Pokud převrátí svoji pozornost směrem k vám nabídněte mu ihned hračku a chvíli se s nim přetahujte, než auto přejede, pokud nemá o hračku zájem tak ji pro něj udělejte zajímavější - udělejte z ní kořist, pokud by ani tak nebyl ochotný převrátí pozornost směrem k vám a nebyl schopný se přepnout s modu PASU a bojím se, běžte dál od cesty a tam by to mělo fungovat a opakujte stejný postup. Na začátku když to půjdete cvičit, by jste se měli snažit aby si pes vůbec byl ochotný s Vámi v blízkosti cesty hrát a podívat se na Vás když jej oslovíte pokud to nepůjde, popojděte si třeba 3 m od cesty a tam už by to mělo fungovat, až s tímto pejsek nebude mít problém a bude se s vámi přetahovat po celou dobu kdy se blíží a projíždí auto, budeme postupně zařazovat do hry klidové fáze. Hru utneme ale pejska napínáme - on čeká na to až hračka opět přijde a dívá se na nás, po chvilince jeho pozornosti ho opět odměníme hrou. Mezi tím projíždějí auta a náš cíl se plní - pes v blízkosti aut neřeší auta ale středem jeho pozornosti jsme my. Postupně prodlužujeme klidové fáze (tedy kdy se pes dívá na nás a neřeší auta) a když je pejsek schopný se na nás dívat delší dobu i přes to když projíždí auto můžeme se přiblížit k cestě a pokud to nebude fungovat tak se vrátíme zpět o krok a prodloužíme fázy hry nebo/a zkrátíme vzdálenost od cesty. Další způsob podobný tomu předchozímu vhodný pro psi, kteří si z nějakého důvodu nechtějí hrát, nebo je jejich prioritou žrádlo před hračkou. Je to v podstatě o naučení klasické „klidové“ pozornosti psa na odměnu (jídlo). Zjednodušený postup: pozornost – odměna. Přičemž pes nesmí vědět, jestli dostane odměnu jednu, dvě, tři… a odměny dostává okamžitě po sobě. Takže např. dám jednu, druhou - chvilku čekám – dám třetí – čekám – 4,5,6 – čekám -7 – čekám -8,9,10,11,12,13 – čekám – atd. atd. Pes nebude vědět jestli po odměně nepřijde náhodou další. Pak prodlužuji „čekám“ a postupně ubírám pamlsky. Až toto bude pes umět v nějakém klidnějším prostředí, půjdete k cestě na vzdálenost kterou bude zvládat a budete se přibližovat. Potom co se pes vydrží dívat na mě aspoň chvilku nebo lépe po dobu co projíždí auto, ho ze "cviku" uvolním, odměním a končím, jdu od cesty.

Žrádlo nabízí taky další metodiku: vezmu si misku s celou krmnou dávkou (jednodenní krmení) a vyrazím k cestě. Ve vzdálenosti kde mi psa ještě neřeší auta (nebo je řeší s minimální intenzitou) začnu rukou z misky podávat krmení (po jedné granulce) psovi. Zpočátku frekvence co nejrychlejší, ale stále po jedné granuli. Postupně se přibližuji k cestě. Pokud začne řešit auta a nereaguje na granule, vracím se zpět. Jakmile dojdu až k cestě dám např.5 granulí najednou. Otočím se a zase se vzdaluji, opět po jedne granuli k cestě – 5 granulí požit na zem – vzdálit se ….opakovat až nakonec – dojdu postupně zpět k cestě – položím misku na zem a nechat sežrat – po dožrání okamžitě odchod domů a hooodně chválit. Postupně zvětšovat dobu mezi jednotlivými granulemi, prodlužovat úsek podél cesty a zvětšovat počet granulí, které budou v misce u cesty. Následně vzít misku – jít k cestě – položit plnou misku – po dožrání odchod domů. Nakonec prodlužovat chůzi těsně podél cesty až úplně ve finále to bude: vycházím s miskou z domu – projdu kolem cesty - po návratu domů položím misku a nechám sežrat. Toto celé jde ještě navíc rozšířit o zvukový signál, který můžu využít při následném výcviku. Při podání každé granule můžu použít např.jméno nebo povel „na“, „oči“, „vezmi“…

Další metodika, založená na sebekontrole, je klasické odložení, jen jde o odložení s rušivými vlivy. U tohoto má pes jasnou informaci o tom co má dělat, ale musí se vlastně s danou situací vyrovnat sám (vzdálenost psovoda). Výsledkem tohoto řešení (pokud se udělá dobře) je, že pes se uvolní.

Důležité je aby jste měli pro začátek co nejvíce "úspěšných pokusů" pokud půjdete podél cesty a auta budou jezdit rychle za sebou přímo proti vám, tak je pravděpodobné, že se vám to nebude dařit. Je tedy žádoucí aby jste cvičení (kteroukoli metodikou) po úspěchu/nebo více úspěšných pokusech ukončili a odcházela bych od cesty vždy když se pes nezaobírá auty - to je váš cíl. Není tedy vhodné, aby jste pokračovali dál podél cesty, pes by zase pásl a cele cvičení by ztratilo smysl. Mojí feně moc pomáhá, když je chodník a já ji vodím jednak na straně od cesty - tedy mezi cestou jsem já a druhak když je na straně na které jde ona trávník - čuchá si a auta neřeší, ale toto platí až když máte problém trochu pořešený. Metodik je ještě více a dost záleží na daném psovi a psovodovi, každá má své výhody i nevýhody a aplikovatelnost je rozlišná, teď už je jen na Vás jak dobře znáte svého psa a co se rozhodnete použít.